Bez jídla se neobejdeme, to víme dobře všichni. V současné době je ho v obchodech dostatek, takže příliš nepřemýšlíme nad tím, odkud se k nám všechno dostane. Jistě, víme, že se jedná o produkty zemědělství, ať už rostlinné či živočišné výroby, avšak jen málokdo si uvědomuje, co za tím vlastně stojí. Ukazuje se totiž, že si v tomto ohledu poněkud zaděláváme na problémy.
Valná část produkce, a to nejen naší, nýbrž i celosvětové, se pěstuje takzvaným intenzivním zemědělstvím. To je postaveno tak, aby maximalizovalo okamžité zisky a minimalizovalo náklady, a to bez ohledu na dlouhodobé následky. Nepomáhá tomu ani fakt, že dnes většina zemědělských firem, alespoň v naší zemi, hospodaří na pronajaté půdě – když se vyčerpá, jednoduše pronajmou jinou.
Jak něco takového ale vypadá? V živočišné výrobě jde o chování mnoha kusů zvířat na co nejmenším prostoru. Sem tedy patří klecový chov drůbeže a například plně stájový chov krav či prasat s minimálním či žádným výběhem. Jistě, zvířata dostávají kvalitní krmivo, aby prospívala, avšak to je tak jediné plus. Na jejich komfort se zde nehledí, pouze na zisk.
Podobně je tomu v zemědělství, kde se pěstuje na velké ploše jedna plodina, často i několik let za sebou, neboť je výnosná. Aby se tyto výnosy maximalizovaly, používají se nejrůznější prostředky, jako jsou herbicidy či pesticidy a umělá hnojiva, která mají za cíl co nejvíce urychlit růst. Jaký to má vliv na půdu, si lze snadno domyslet.
Důsledkem však je stále více vyčerpané orné půdy, která je naprosto bez života a slouží v podstatě jen jako držák kořenů. Veškeré živiny se musí dodávat manuálně. O tom, že to příliš nefunguje, asi není třeba hovořit. Pokud to však takto půjde dál, nezbude nám žádná půda, na které bychom mohli pěstovat.
Jistě, dalo by se říci, že to musíme dělat jinak, ovšem to nejde – jen tímto způsobem totiž dovedeme vypěstovat dostatek jídla pro všechny. A to je to smutné.